Kam se kruhové zářivky typu 2g13 hodí?

Je jasné, že my lidé potřebujeme umělé osvětlení. Koneckonců naše oči nejsou uzpůsobeny pro práci v horších světelných podmínkách. Zkrátka a dobře, potřebujeme určitou intenzitu světla, abychom dobře viděli.

Během dne ji obstarává Slunce, avšak po jeho západu si musíme pomoci sami. Dříve byl řešením oheň, poté žárovka. Dnes se pak na trh dostávají zářivky. Ty sice nejsou novým vynálezem, avšak až donedávna byly doménou spíše veřejných objektů než domácností. Proč tomu tak bylo?

Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je nutné se podívat, na jakém principu zářivky fungují. Ve své podstatě se jedná o obvykle skleněný prostor, naplněný plynem či směsí plynů. Ten při určité teplotě, které se dosahuje elektrickými výboji, začne žhnout a zářit. Mělo to však nevýhodu, a to tu, že vždy chvíli trvalo, než se plyn přivedl na dostatečnou teplotu. Obvyklá doba, než zářivka dosáhla plného jasu, byla přibližně deset minut.

Vývoj se však nezastavil a byla objevena nová směs, která se zahřeje daleko rychleji a navíc i září intenzivněji. Tím se jednak zkrátila doba než dosáhla plného jasu, a také bylo možné použít menší objem a tedy i menší nádobu, což tento čas zkrátilo ještě více. Není tedy divu, že již pronikly i do domácností.

Avšak spolu s jejich rozšířením se začaly vyrábět i nejrůznější tvary. Zatímco nejobvyklejší je ten podobný žárovce, máme například i kruhový, odborně zvaný 2g13. V postatě jde o trubičku stočenou dokola, přičemž na jedné straně je závit.

Otázkou však je, kde se tento tvar může uplatnit. Jednou z možností jsou nejrůznější designové lampy. K těm může jít, a často také jde, poměrně dobře, a mnohdy zajímavě doplňuje jejich tvar. To je však také jediný případ, kdy jsou kruhové zářivky užitečné.

Celkově se dá říci, že zářivka se stává čím dál tím víc prominentní. A bez ohledu na to, jaký tvar jí výrobci dají, z našich životů hned tak nezmizí.